Náš svatební den (v době covidové)

Zařizujete si svou svatbu a bojíte se, že vám to zhatí covid (možná už dokonce opakovaně), nebo se prostě jen chcete inspirovat u jiných? My jsme měli obrovské štěstí, že nám nakonec vše vyšlo, ale bylo opravdu na mále. Čtěte náš příběh a inspirujte se, abyste se co nejvíce vyhnuli komplikacím, jaké jsme řešili my.

Koukněte na naše svatební video:

Jak jsme přesouvali svatbu

V mém blogu mám už napsané mnohé další články, kde popisuji například, jaká byla moje rozlučka se svobodou, nebo jak probíhali naše přípravy ve článku "Co všechno zařídit na svatbu a jak nejlépe ušetřit?", proto se teď už zaměřím jen na náš samotný svatební den (tedy dny).

Svatbu jsme museli přesouvat z 30.5.2020, protože jsme měli strach, že budou stále zakázané akce nad určitý počet lidí, ale zároveň jsem za každou cenu nechtěla přesouvat o další rok, protože už teď mi to čekání přišlo nekonečné, navíc jsme po svatbě chtěli zadělat na miminko. Kontaktovala jsem naše svatební místo a ti mi nabídli v létě 3 termíny, z toho dvě neděle a jeden pátek. Takže nakonec to padlo na ten pátek, 24.7.2020. To mi nejdřív přišlo jako docela nezajímavé datum, dokud nepřišel kamarád a neřekl: "To je dobrý, to znamená, že už spolu budete 24/7?" Nojo! A super symbolika byla na světě! A naštěstí mohli toto datum i všichni ostatní dodavatelé, jaká radost!

Komplikace týden před svatbou

Kromě toho, že jsem si 3 týdny před svatbou podvrtla kotník, že jsem musela chodit v sádře a o berlích až do svatby, o tom ani nemluvím. Do své nohy jsem narvala přes 5 tisíc za léčbu a vypadá to, že se to naštěstí vyplatilo, neb na samotné svatbě už jsem hole vesele odhodila. Tento poslední týden před svatbou byl pro mě hrozně krásné období. Manžel (před tím ještě přítel - Mára) si vyhradil více volna v práci na veškeré dozařizování, vyzvedávání posledních objednávek, apod., takže jsme spolu chodili různě po městě, vyzvedávali věci, chodili občas do kaváren, venku nádherně, mělo to krásné kouzlo.

Poslední dny před svatbou. Zatím bezstarostní

Den před svatbou a covidové spáry

Ve čtvrtek, den před svatbou, už jsme byli obrovsky natěšení, plní elénu a očekávání. Nemuseli se tehdy ani nosit roušky, očekávali jsme 70 hostů a vše bylo super. Seděli jsme v OC na obědě, protože jsme ještě v obchoďáku kupovali poslední drobnosti a už jsme poté měli s dodávkou vyjet jen vyzvednout květinové dekorace u floristky a pak jet do penzionu nedaleko našeho svatebního místa, kde jsme měli přespat, ještě společně se 4 dalšími kamarády. Jsou asi 2 hodiny odpoledne a partnerovi volá šéf telefonem:

"Ahoj.... cože? To si děláš prdel..." řekne partner, zbělá mu obličej a úplně ztuhne. Dostanu obrovský strach, co se děje a zírám na něj s nechápavým výrazem.

Asi po 10 minutách hovoru to konečně zavěsí a já se netrpělivě ptám, o co sakra jde? Mára odpoví, že se u jeho kolegyně potvrdil covid. Viděl se s ní naposledy před 10 dny, ale stále spadal do té rizikové skupiny. DEBILNÍ JEDEN DEN PŘED SVATBOU! Myslela jsem, že se zhroutím. Od té doby jsme až do večera neustále viseli na telefonu, volali rodičům, báli se jim to říct, že nepřijedou, nebo nám budou radit svatbu zrušit úplně a všechno půjde do kopru. Jen jak o tom teď píšu, otřásám se hrůzou. Bylo mi tehdy úplně na zvracení. Rodina nám naštěstí všem řekla, že je to nevytrhne, ať to v žádném případě nerušíme a že určitě přijedou. Do toho nám asi za 2 hodiny volá jeden významný člen naší rodiny, že byli také v kontaktu s pozitivním a mají dokonce od hygieny nakázanou karanténu, proto nemohou přijet (4 lidi). To už jsem propukla v pláč a myslela si, že to snad není možný. Proč teď? Když nás to poslední dva měsíce úplně minulo? Řekli jsme si, že nám ale nic není a když chce celá rodina přijet, rušit to nebudeme. Přespání večer odřekl také jeden pár, takže jsme už měli být jen ve čtyřech. Platit ubytko jsme ale museli samozřejmě za všech šest. Stejně jsme nakonec na místo dojeli asi až v půl 11 večer, hladoví, vyčerpaní, v obci ani jedna sámoška, oba s téměř s vybitou baterkou v telefonu, takže jsme ten penzion našli podle navigace jen na poslední chvíli. Prostě horor a zkažený celý den, ne-li celá svatba druhý den? Když víme, že máme možná bezpříznakový covid?

Den svatby

Druhý den se vzbouzíme společně se dvěma kamarády, kteří covid tolik neřeší a snaží se o dobrou atmosféru i přes to všechno. Skvěle se jim to daří a my, jako bychom na vše zapomněli. Brzy ráno přijíždíme do Green resort Valley (naše svatební místo) a začínáme s přípravami sálu. Do toho přijíždějí první družičky, všechny se skvělou náladou, plné radosti a vítají nás. Vše z nás spadlo. Když je připravený sál a úkoly jsou rozvržené mezi družičky a jejich partnery, odcházím asi v 11 hodin do salonku pro nevěstu se chystat. Střídá se tam u mě asi 7 družiček, pijeme víno, jíme jednohubky, smějeme se a chystáme se. Prima holčičí odvaz.

Nervy před obřadem

Asi hodinu před nástupem k oltáři začínám chytat nervózu, už mám šaty na sobě, vím o tom, že už dorazila většina hostů a družičky stále někam odbíhají a něco řeší, takže jsem chvílemi i sama. Nástup se nakonec kvůli nějakým organizačním nesrovnalostem protáhl ještě asi o půl hoďky a já už jsem nervama v kýblu :D Nakonec pro mě asi ve 14.30 přichází táta - hrozně mu to sekne, to jsem až nečekala! A jdeme k oltáři po louce za doprovodu mé vybrané, nádherné písničky. Hudbu nám pouští úžasný DJ Vláďa z PartyDJ4you. Mára na mě už čeká a z tváří se mu řinou slzy, jak mě vidí. Tenhle pohled nikdy nezapomenu. Mám ho v hlavě vytištěný navždy. A všichni ti lidi, koukají na mě s úsměvem a snad i hrdostí. Na tenhle moment jsem se těšila celé měsíce, ne-li roky!

Už jdu ke dveřím, kde si mě vyzvedne táta

Farář prohlásí hned ze začátku vtipnou hlášku a všichni se smějou. Poté má hezkou řeč o manželství. Asi po 20 minutách zapalujeme svíčku, poté následují gratulace. Procházíme špalírem a jedeme se hromadně fotit. Veškerý proces zabírá asi hodinu a půl a vzhledem k tomu, že je asi 32 stupňů, vše celou dobu na slunci a k tomu mám ještě totálně sešněrované šaty, dělá se mi špatně.

První setkání u oltáře

Odložená hostina

Ještě proběhne přípitek a já se musím omluvit lidem, ale odkládám hostinu o hodinu, jinak to se mnou asi sekne. Odcházím se dvěma družičkami na pokoj, kde ze sebe strhávám šaty, jdu se osprchnout, beru ibalgin a na půl hoďky lehnout. Bolí mě záda jak čert. Po lehkém odpočinku dle domluvy přichází družička mi pomoci zpět do šatů, tentokrát je tolik neutahuje a jdeme na oběd. Táta má proslov, pak z manželem jíme polévku z jednoho talíře a zbytek oběda máme formou rautu. Tahle pauza mi neuvěřitelně pomohla a jsem opravdu ráda, že jsem jí udělala. Poté si dáváme s rodinou dárky navzájem.

Krájení dortu, párové focení a házení kyticí

Hned zanedlouho přinesou krásný tří patrový dort, který dělala moje máma (je majitelkou tří kaváren/ cukráren v Plzeňském kraji - Café Vídeň). Já tedy nemám vůbec hlad, proto si to nechávám na později, stejně tak i Mára a mezitím, co všichni spokojeně papají, my utíkáme na párové focení do lesa. Součástí resortu v Green Valley je i roztomilý lesík, kde jsou stromové domy, kde se dá i přespat a z jednoho také visí dlouhatánská houpačka, kterou jsme využili na focení. Bylo to nádherný. Když jsme poté přišli zpátky mezi hosty, akorát to vycházelo podle harmonogramu, že jsem šla házet kyticí. To se mi tedy povedlo až na druhý pokus, protože poprvé dopadla na zem :D Po druhé jí chytila moje nejlepší kámoška a hádejte co - tento rok se vdává!

První tanec

Na první tanec jsme s manželem měli vybranou písničku Kiss from a Rose od Seala a spíše jsme improvizovali. Manžela jsem se snažila naučit nějaký kroky, ale tanci moc nedá, tak tam vyšvihl asi jen 4 tríčky včetně zvedačky, co jsem se ho snažila naučit doma a vyšlo to! Lidi dělali úúú a óóó :-D Vtipný je, že při zkoušení nám to ani jednou nevyšlo! :D

Po tanci s manželem následoval klasicky tanec s tatínky a maminkami a dále už pokračovala volná zábava.

Překvapení pro novomanžele

Později večer nás zavolali přátelé k venkovnímu bazénu (který je také součástí Green Valley), že pro nás mají překvapení. Manžel se musel svléci do spodního prádla a najít v bazénu poklad :D. Našel tam truhličku, kterou mi předal na břeh a já jí otevřela. Byla plná mincí a také obsahovala milý vzkaz ve skleněné lahvičce.

Párové focení

V kolik jsme končili?

Můžu říct, že až někdy v 10 večer se ve mě zastavilo takové to roztočené koleso hektičnosti, abysme vše zvládli a do toho se stihli všem věnovat. Už jsme měli všechny úkony za sebou (obřad, házení kyticí, focení, apod.), takže jsme si naplno začali užívat hostů a tancovat. Starší část osazenstva odcházela postupně okolo 12 až 1 ráno a my mladí zůstali a kalili nakonec až do půl páté ráno :D.

Druhý den ráno

Druhý den nás ještě čekala společná snídaně formou rautu s ostatními hosty kolem bazénu. Ale manžel byl tak v kómatu, že se tam ani nedobelhal :D Bylo to venku za krásného počasí, s úžasnou atmosférou, kdy už se svatebčané znali a vtipkovali mezi sebou. Chudák Mára přišel asi ve 12, když už snídaně nebyla a většina lidí byla pryč. Prý nejedl nic ani během samotné svatby. No, vlastně ani já moc ne. Ono na to totiž není v závěru moc prostor.

Mé doporučení pro všechny nevěsty a ženichy

Vězte, že ve váš svatební den budete v jednom kole, zvláště pak, očekáváte-li alespoň 40 a více hostů. Ani já, ani manžel jsme toho na naší svatbě moc nepojedli (dokonce jsme ani jeden nakonec neměli ten svatební dort!), ani jsme zas tolik netancovali, jak jsme si mysleli a nestihli se věnovat všem hostům naplno. Na celou tu společnost jste jen vy dva a zodpovědnost vám nedovolí si odejít tancovat na dvě hodiny v kuse, nebo trávit drahocenný čas jezením. Nebudete tam chtít nechat vaše hosty na pospas sami sobě. Neustále vás také bude někdo odchytávat, ať si s ním jdete popovídat a věnovat se mu. Výsledkem bude možná i problém dojít si na WC :-D Je to náročný, ale zároveň úžasný pocit, jak vás všichni obletují a obdivují vás. Možná však není nutné až tolik bazírovat na tom, jestli bude hrát rocková hudba, nebo disko, nebo jestli bude váš dort jahodový, či čokoládový. Hlavně, že bude dobrý, stejně to bude všechno hlavně pro hosty - vy to nejspíš nebudete ani vnímat a si dort si možná dát taky ani nestihnete, jako my.

Výzdoba slavobrány

Co pro nás svatba znamená a stojí za to všechno tenhle jeden den?

I půl roku po svatbě, kdy píšu tento článek, zní moje odpověď - jednoznačně ano. Rozhodně to za to stojí a šla bych do toho znova. Mnoho lidí svatbu bagatelizuje a shrnuje označením jako - vyhozené peníze, mraky starostí, zbytečnost, papír v ruce, apod. Není to pravda. Svatba je slavnostní svátost, kdy se oficiálně provážete nejen s vaší polovičkou, ale také se poznají vaše rodiny a přátelé. Všichni už vás od této chvíle berou oficiálně jako manžele, dva lidi, kteří patří k sobě. Když jste poté na nějaké oslavě třeba partnerovi rodiny a mluvíte o své máme, oni už vědí, o koho se jedná a znají i vztahy mezi ostatními. Je to nepopsatelný pocit sounáležitosti, že patříte do obou rodin a i ostatní to tak berou. I váš vztah s manželem se upevní, pokud máte samozřejmě harmonický vztah už před svatbou a navzájem se sebou do budoucna opravdu počítáte.

Na závěr doporučení ohledně covidu

Lehko se radí a těžko dělá, ale opravdu to zkuste brát s co největším nadhledem, ono to nějak dopadne. A bude to tak, jak to má být. Když budete mít strach už měsíce dopředu a nakonec by to špatně dopadlo, znamená to přece trpět 2x. A pokud to má dopadnout dobře, budete trpět zbytečně i jednou. Abyste co nejvíce eliminovali důsledky covidu, vřele doporučuji zvolit pro svatbu ryze letní termín, kdy se viru nedaří a tudíž hrozí nejméně lock-downy a podobné zákazy. My jsme vychytali termín přesně v mezidobí, kdy nebyly téměř žádné zákazy, ani roušky a všechno se odehrálo báječně a v plném počtu. A nikomu se nic nestalo! A to ještě strach a nejistota mezi lidmi panovala mnohem více, než teď. Nevěsty, hlavu vzhůru! Nakonec, aspoň je to ta největší prověrka vašeho vztahu :-)

Líbil se vám článek a inspiroval vás? Dejte mě sledovat na facebooku a čtěte takových článků více! Těším se na vás! Pa, Niky