Jak jsem poznala, že jsem v tom? A první reakce partnera

Je mi téměř 30 let a dítě čekám první. Zapadám tedy do klasického průměru běžné pražské prvorodičky. Ač je možná všeobecně vžitý názor, že jsou ženy ve městech (a samozřejmě čím větší město, tím více) zaměřené hlavně na práci, výkon a budování kariéry, já osobně jsem tuhle statistiku chtěla svým dílem spíše ovlivnit k nižšímu číslu.

Dokonce, když jsem byla ještě malá, měla jsem jasno, že budu mít dítě určitě do 25 let. Jenže člověk míní, Bůh mění. Zjednodušeně řečeno, nebyly na to tak úplně vhodné podmínky.

Svého současného manžela, Máru, jsem potkala před čtyřmi lety a dítě jsme začali řešit hned po svatbě. O tomto tématu se rozepisuji podrobněji v mém článku: "Jak jsme se s partnerem dohodli na miminku? Bylo to jednoduché?"?

První pokus

Jak už jsem psala v předchozím článku, první pokusy jsme započali na našich líbánkách ihned po svatbě. Po zbytek dovolené jsem pak stále zkoumala své tělo a přišlo mi, že jsem určitě v tom A to podle různých příznaků, o kterých jsem si četla, že jsou typické. No, nebyla jsem.. :D

Druhý pokus a statistiky

Příští měsíc okolo ovulace to bylo takové nic moc, protože partner nebyl několik dní doma, takže jsem vůbec nepočítala s tím, že by se něco povedlo. A ještě o to více s vědomím, že to první měsíc nevyšlo. Četla jsem si i různé statistiky, že průměrná žena otěhotní na první pokus asi z 30%, na 2 až 4 pokus zhruba ze 40-50% a do jednoho roka asi z 90%. No, neuměla jsem si představit, že bych musela čekat ještě další rok, než se to povede, to by se mnou doma bylo asi k nevydržení :-D. Co jsem ale věděla téměř jistě, že tento měsíc to opět nevyšlo.

Jak vypadaly mé dva týdny před pozitivním testem?

Fakt, že to nevyšlo, jsem věděla, protože jsem nepociťovala absolutně žádné příznaky, prsa mě nebolela, necítila jsem se ani trochu jinak, nic zvláštního, vše při starém. Nedělala jsem si proto ani těhotenský test, než přijde menstruace. Ta mi chodí jako hodinky, takže jsem si říkala, že to bude dostatečný ukazatel pro případné znepokojení. Takže v den menstruace nic. Říkám si, že dobrý, asi to tedy přijde odpoledne, tak nebudu trapčit hnedka s těhotenským testem.

Uběhlo asi 10 minut a už jsem šla do lékárny pro test. Ten jsem si položila po použití vedle sebe a chci počkat 3 minuty na výsledek, jak se deklaruje na obalu, s jistým vědomím, že plaším a dělám si ho zbytečně. Asi po 10 sekundách mi ale ujede oko směrem k testu a tam už jasné dvě čárky! Koukám na to jako puk, beru test do ruky a vyjeveně na to zírám: "Ine, to si děláš prdel.." říkám si. "To není pravda" ...."To není pravda, že ne?" Nevěřím tomu ani trochu :D. A jak je tedy možný, že se to povedlo, když Mára nebyl doma? On byl přeci doma před tím, několik dní před ovulací.. a to je prý z hlediska otěhotnění ještě lepší -zkrátka to řešit s předstihem. A bylo. Takže pokud na sobě zkoumáte také každý detail, jestli nejste náhodou těhotná, je to zbytečný. Aspoň tedy já necítila nic.

Partnerova první reakce

Ještě ten den čekám na Máru z práce a ukazuji mu test pouze se slovy "koukej"..

Mára koukne a říká "Co to znamená, jsi těhotná?" Kývnu hlavou a Mára pak zahlásí: "No, tak to je v prdeli" ...ale usmívá se u toho. Vím, že má taky radost :D Ještě dodá: "Já ale nemám žádný peníze!".. Kriste bože, opravdu? :D Tak podle mého názoru nemít peníze tedy vypadá jinak, než v našem případě, haha. Teď už jsem v pokročilém stadiu těhotenství a manžel říká, že se na dítě už opravdu těší a to je nejlepší pocit. Ach, že těm chlapům to vždycky takhle dlouho trvá, co? :D

Cítím obrovskou radost a vděk, protože vím, jak dlouho se některé páry snaží a určitě to tím pádem pro mě není samozřejmost. Určitě vás chci updejtovat o dalším průběhu mého těhotenství, proto mě nezapomeňte sledovat - jak na facebooku, instagramu, nebo odebírat mé články. Tak ahooj! :-)