Jak jsme se zasnoubili?

Na naše zásnuby nezapomenu nikdy, i kdyby mi tam tehdá Mára ten prstýnek nakonec nedal. Čtěte můj příběh a dozvíte se proč :D

Je konec srpna roku 2019 a vyrážíme na tak trošku outdoorový cestovatelský výlet do Skotska. Máme to krásně naplánované den po dni. Máme na každý den domluvené přespání přes AirBnb někde jinde, abychom procestovali co největší část země.

Letíme do Skotska

Přilétáme do Glasgow, kde si půjčujeme auto a vyrážíme do Edinburgu, kde nás čeká přespání první noc.

Je opravdu velký dobrodružství jet poprvé autem s volantem napravo hned po té nejfrekventovanější pětiproudové dálnici hned z jednoho velkého města do druhého, ale Mára to zvládá skvěle! Náš výlet je opravdu zajímavý a plný nových vjemů a zážitků. Protože to ale není článek o cestování, nýbrž o zásnubách, ráda bych vám aspoň ve zkratce předem přiblížila náš životní styl.

Zaroslý domek v hippiesácké kolonii ve Findhornu

Můj drahý je prostě severský typ

Můj drahý protějšek se jmenuje Mára, to už jste asi pochopili. A oba sdílíme nadšení k poznávacím dovoleným, kde zkrátka nesedíme celý pobyt na jednom místě a nevycházíme pouze na jídlo. Vždy rádi novou zemi poznáváme více, abychom se něco nového dozvěděli a obohatili se. A zároveň máme rádi fyzickou aktivitu, která je podle mého názoru nutná, pokud chce člověk zažít něco zajmavýho. A tak jsme si na okruh celé země naplánovali návštěvy různých měst, lesů, hradů, moře, jedné hipsterské vesnice, legendárního mostu z Harryho Pottera, Lochness jezera, ale také výšlap nejvyšší horu Skotska - Ben Nevis. Navíc Mára nemusí moc velká vedra, proto se v chladnějším počasí (a k tomu ideálně na horách) cítí jako ryba ve vodě. Trochu takovej viking. I tak vypadá, mimochodem. :-D

Oběd ve skotském přístavu ve Findhornu

Předposlední den - výšlap na Ben Nevis, 1345 m. n. m.

To není moc vysoké. Sněžka má i víc 1602m, tak to musí být pohoda přece. Máme s sebou i nepromokavé bundy, pohory a další super outdoorové oblečení. Tak to zvládneme v pohodě. Nahoře se sice trochu zatáhlo, jak vidíme už zezdola, ale to nebude nic hroznýho.

Vyrážíme tedy a asi za tři čtvrtě hodiny začíná poprchávat. Bereme si na sebe bundy a jdeme dál. A jdeme a jdeme. Déšť sílí. Jdeme dál, už uběhly dvě hodiny od začátku a stále prší. No, je to trochu náročný, ale pohoda, to zvládnem. Za další půl hoďky začínám mít už docela promočenou bundu a pociťuji značnou únavu, protože jdeme pořád do kopce s asi takovým převýšením, jako bychom šli stále do schodů. Žádný pozvolný kopeček.

Skotská kráva u silnice

Druhá polovina výšlapu nahoru.

Do prkýnka, začíná být zle. Mám sice kvalitní outdoorové pohory koupený v Hudy sportu, ale vodě, která stéká z nohavic, to bohužel vůbec nevadí. Už mám v botách pěknou čvachtanici a vrchol stále v nedohlednu. Ale támle už se to musí rozkrýt, to už bude vrchol. No... přejdem hrbolek a vrchol to opět není. Místo toho jen další nekonečný horizont tyčící se do kopce, v mlze. Od začátku už uběhly 3 hodiny. V zoufalství se už ptám kolemjdoucího starce (ano, starce!), který jde už dolů, jak daleko je asi vrchol.

Pán se usměje a říká "to už je pohoda, vidím to tak na tři čtvrtě hoďky!" V tom se hroutím na zem a chce se mi brečet. Nohy bolí jak čert, na těle oblepený nechutný mokrý oblečení a já mám teprve nahoru jít ještě skoro hodinu.

Most z Harryho Pottera

Bodrý Skot se ale marně snaží o povzbuzení, když prohlásí: "ale nebojte, teď jsem na téhle hoře po třetí, z toho tohle je to nejlepší počasí! A nahoře vás čeká whiskey bar!" - Jistě, pomyslím si. To asi určitě... no, ale co když to myslel vážně? Seberu poslední síly a belhám se dále nahoru.

Mára také už ani nemluví, je vidět, že to je dost náročný i pro něj, ale stále má asi tak 3x více síly a energie, než já.

Vrchol na obzoru

Ano, pán skutečně nekecal. Bohužel jen v té první fázi. Skoro za hodinu jsme konečně na vrcholu, totálně promočení a vyčerpaní, ale jsme tam! Místo whiskey baru nás ovšem přivítala mokrá ruina ostrých kamenů, která byla kdysi asi jakýmsi pokusem o minihrad. Převlíkám se do posledního suchého trika, co mám v batohu a chci si dát svačinu, nečež mě Mára vyláká pryč od lidí, prý ať jdu za ním tady o kousek dál.

Konečně vrchol, Ben Nevis, 1345m

Oh YES

Jdu tedy za ním a v tom se Mára otočí, poklekne na zem a pronese ta tři sladká slůvka.

"Vezmeš si mě?"

To je pacholek! Vytáhne mě to takovýho extrému, aby mě prověřil? :D na to nejde říct ne! I když leckterá by to asi udělala. Říkám ANO, pak mi nandá prstýnek - který se zdá být malý, ale to mám jen mega nateklý prsty z tý zimy a objímáme se.

Jsem šťastná šťastná a zasnoubená!!! Na tenhle okamžik jsem čekala takovou dobu...

I když jsem tak trošku čekala, že mě požádá.... Jo, Mára prostě neumí nic skrýt :D Ale radost jsem určitě neměla i to menší.

Šťastný sestup z Ben Nevisu dolů

Dolu už letím jako laňka, z části proto, že mě naplňuje radost a z velké části proto, že se nemůžu dočkat, až ze sebe strhám to durch promáčený oblečení!

Přespání ve vigvamech předposlední den před odletem. Pápá Skotsko

To je můj příběh o zasnoubení. Možná trochu extrémní, ale za to opravdu nezapomenutelný :D. A jaký je ten váš? Podělte se se mnou do komentářů!