Organizace rozlučky se svobodou

To bych nebyla já, aby se mi něco totálně nepokazilo 4 dny před rozlučkou. Jaké to bylo a jak to nakonec celé dopadlo? Čtěte, stojí to za to!

Moje první myšlenky - koho pozvat?

Budu se vdávat, to znamená, že mě čekají minimálně dvě kalby, jupí! Totiž nejen svatba samotná, ale hlavně pořádná holčičí párty, kterou pro mě zorganizují moje nejlepší kámošky, to je sen! Když se ovšem zamýšlím, kdo by mi tak na rozlučku zaručeně přišel, napadají mě maximálně tak 3 kamarádky a tak moje nadšení drobet opadá. Pak se ale zamyslím opravdu do hloubky a napadají mě asi další 3, no, tak to už není tak špatný, ne? Nakonec se jich má zúčastnit sedm, takže moje duše je zase o něco více v klidu :D Nakonec se jich zúčastní sedm!

Organizace, aneb jak jsem dala všechny dohromady

Aby to měly holky co nejjednodušší, nemusely se nahánět po všech čertech a překonávat ostych z kontaktování cizích osob (sebe navzájem), vytvářím jim společnou skupinu na facebooku, kde se ještě společně dohadujeme nad nejvhodnějším termínem rozlučky a pak mám v plánu páchnout. Domluva padla na 16.5.2020 (svatba má být 30.5.2020), tak skvělý, domluveno a já mizím ze skupiny.

Covid?

Aha! Víte, co úžasného se stalo? Tohle domlouvání proběhlo v březnu roku 2020, ale ihned na to propukl covid-19 v celé své kráse, takže nejen rozlučka ale celá svatba se musí přesouvat! No, měli jsme fakt štěstí, tak se nám povedlo vše domluvit ještě na léto téhož roku, tedy 24.7.2020 a rozlučka tedy padá na ideální den před státními svátky Cyrila a Metoděje: 4.7.

Jak se moje kamarádky sžily navzájem?

To mě opravdu moc zajímalo, protože z těch 7 se tam znají mezi sebou jenom dvě :D Vtipné bylo pozorovat, jak mi každá tu a tam zavolá, aby trochu vysondovala, co se mi líbí a je mi jasné, že konverzace na facebooku bují o sto šest, padají návrhy a dámy se snaží co nejlépe odhadnout, jak se na to budu tvářit. Asi to občas měly i divočejší, ale nakonec vše zařízeno a mám se těšit. Jo, to já se už nemůžu dočkat!!!

Rozlučka za 4 dni, už to je skoro tady! Ale ne,...

Ale ne, to snad ne. Dva měsíce před svatbou jsem se splašila jak divoký koně a začala jsem extrémně sportovat, běhám každý druhý nebo třetí den, do toho chodím ke svému snoubenci na kruháče (ano, je to ternér) a k tomu se snažím jíst zdravě. Účinky mého snažení jsou na mě už po měsíci celkem vidět. Dokonce jeden účinek je naprosto nepřehlédnutelný - a sice, že si na tomhle jednom kruháči 29.6. totálně zvrtnu kotník, když spadnu z bosu. Výsledek? Jedu do nemocnice a sádra na noze. Mě fakt jebne!

Chudák holky..

Takže je středa 30.6. (rozlučka má být 4.7.) a holky po té divoké debatě a složité organizaci musí překopat vše naprosto na novo, aby byla rozlučka "kripl" friendly.. hrozně jsem chtěla jít tancovat do baru - takže highlight celé akce je v čudu. No, hlavně, abych byla ok do svatby!!

Zařizuji si super na rychlo kripl kárku a asi celý den strávím hledáním rad na internetu, jak co nejlépe urychlit hojení podvrtnutého kotníku, abych se vymanila z nelítostné diagnózy, kterou mi stanovili v nemocini - sádra na noze 3 týdny (svatba rovněž za 3 týdny). Vyhledávám tedy nějkakou super fancy možnost vstříknutí kolagenu přímo do postiženého kloubu, čímž se vytvoří jakási "vnitřní dlaha" a urychlí to hojení. Prý to používají sportovci, kteří si nemohou dovolit takhle dlouho marodit. Musí se to aplikovat nejpozdeji do 48 hodin po úrazu ve dvou dávkách. To splňuji, tak hurá na to! Akci provádí náhodně najitý praktický doktor na Praze 6, který se ukáže být opravdu strašně sympatickým a také mě osvobozuje z té děsivé sádry a dostávám pouze ortézu. Účet je tedy také děsivý, ale to už je prd k poměru výdajům za svatbu. Tudíž to neřeším, hlavně, ať nemám proboha na svatbě berle. To by mě asi kleplo.

Závěrem

No a jak to tedy dopadne? Je pátek (rozlučka v sobotu), mám na noze ortézu, holky ladí poslední detaily, můj drahoušek už byl klukama ráno také odlifrován na celý víkend velice decentího dýchánku v poklidu s ostatními hochy (jistě, jak jinak... například byl vyzvednut dvěma nejlepšími kámoši autem, ze kterého se ozývala velice nemravná písnička, také vyfásnul růžové triko s nápisem total blackout a slušivou růžovou čelenku se dvěma pánskými přirozeními, haha. Takže se nemám čeho bát..) a já tiše závidím a trnu netrpělivostí, aby už byl zítřek!

A jaký teda byl můj den? Protože už by byl článek šíleně dlouhý a asi by ho nikdo nečetl, přečtěte si proto prosím druhou část, která se týká už rozlučky samotné.

Druhá část článku

A jak probíhala organizace vaší rozlučky? Napište mi do komentářů!